ZNAČENÍ TURISTICKÝCH TRAS

Výběr kapitol:
Systém značení turistických tras v ČR
Pěší značené trasy
Lyžařské značené trasy
Cyklistické značené trasy
Kde hledáme značené turistické trasy
Pohyb po značených trasách
Případy narušení spolehlivosti značení

Na celém území České republiky se můžete setkat s malými čtverci s barevným středovým pruhem mezi dvěma bílými, malovanými barvou na stromech, sloupech nebo kamenech podél cest. Jsou to značky pěších turistických tras Klubu českých turistů (KČT), které pro milovníky přírody již od roku 1889 postupně zpřístupňují nejkrásnější zákoutí České republiky. V současné době vytvářejí společně s nově vznikajícími značenými trasami pro lyžaře a cyklisty síť o celkové délce přes 57.000 km. Její pěší trasy jsou v celkové délce 1.470 km i součástí mezinárodních dálkových cest Evropského sdružení pěší turistiky (EWV). Celá síť turistických značených tras v ČR je zachycena v turistických mapách.

Turistické trasy (s vyjímkou některých cyklotras) značí v ČR výhradně členové KČT, a to převážně čtvercovými pásovými značkami, tvořenými třemi nad sebou umístěnými stejně širokými pásy, oddělenými od sebe úzkou mezerou. Krajní pásy jsou provedeny barvou stejného odstínu nazývanou barvou upozorňovací a prostřední pás barvou jiného odstínu nazývanou barvou vedoucí - podle ní se určuje i barva značky (např. mluvíme o červené značce). Pásové značky se v nevelkém rozsahu doplňují čtvercovými tvarovými značkami, u nichž je upozorňovací barvy použito pro jejich okrajové nebo zvláště určené části a vedoucí barvy pro části ostatní. Pro značení pěších tras se používá bílé upozorňovací barvy, pro značení lyžařských tras oranžové a pro značení cyklistických tras žluté.
Jako vedoucích barev se používá u pěšího značení červené, modré, zelené a žluté. U lyžařského a cyklistického značení je tomu obdobně, jen žlutá barva je nahrazena barvou bílou.

Součástí turistického značení jsou i směrovky a tabulky, které nás na jednotlivých informačních místech značené trasy průběžně informují o tom, kde se právě nacházíme a jak daleko kam je. Směrovky a tabulky všech přesunů jsou tvarově i rozměrově stejné.Rozdílné je však rozmístění textu, velikost písma a barevná povrchová úprava: pěší jsou krémové, lyžařské oranžové a cykloturistické žluté. V záhlaví směrovek pěších tras je uvedena pouze zkratka "KČT", případně pojmenování trasy, v záhlaví lyžařských směrovek "Lyžařská trasa KČT" a v záhlaví směrovek cyklistických "Cyklotrasa KČT č. ...".

Textová část směrovek pěších a lyžařských tras je tvořena zpravidla třířádkovým textem (nejbližší místo je na prvním řádku).

U cyklistických směrovek, které jsou obvykle dvouřádkové, je řazení opačné - na prvním řádku se uvádí místo vzdálenější.

Pokud po dané pěší trase prochází mezinárodní evropská dálková turistická cesta, umístí se její symbol (např. E 10) do barevného hrotu všech směrovek této trasy.

Pokud jsou směrovky instalovány mimo obec nebo železniční stanici, jsou doplněny tabulkou místního názvu, udávající název tohoto místa a jeho nadmořskou výšku. Na důležitých rozcestích značených tras nebo v jejich východištích jsou zpravidla ještě umístěny turistické vývěsní mapy ve formě zvětšených turistických map.

Pěší trasy se značí pásovými a tvarovými značkami, jejichž obrysové rozměry jsou 10x10 cm.

Mění-li značená trasa náhle směr nebo odbočuje-li na jinou komunikaci a není možno tuto situaci spolehlivě vyznačit značkami, používají značkaři šipky, která na změnu směru nejen upozorní, ale přímo nás do nového směru navede. Šipka se umisťuje vždy před změnou směru značené trasy čelně proti přicházejícímu turistovi a hrotem své vedoucí barvy ukazuje její další pokračování. Prochází-li společně určitým úsekem několik značených tras různých vedoucích barev, jsou umístěny vždy společně na jednom objektu všechny procházející značky v závazném tvaru vícebarevné značky.



V blízkosti velkých měst a rekreačních nebo turistických středisek a v okolí kempinků se setkáváme s tvarovým místním značením. Trojúhelník vedoucí barvy je vždy vpravo nahoře. Místního značení se používá především pro vytváření kratších vycházkových okruhů.



Také naučné stezky mají zvláštní tvarovou značku, jejíž základní plocha je provedena v upozorňovací barvě se zeleným úhlopříčným pruhem. Naučné stezky však nemusí být vždy vyznačkovány zvláštní značkou naučné stezky.

Řada z nich je značkována běžnými pásovými nebo místními značkami a charakter naučných stezek jim dává pouze jejich vybavení informačními panely. Na značených trasách se sezkáváme i s tvarovým významovým značením, a to nejčastěji na odbočkách od pásových značených tras k turisticky významným místům, přes něž nelze pásové značené trasy průběžně vést. Délka takto značené odbočky není větší než 1 km.

Mezi významové značky patří také koncová značka. Tato značka se používá na obou koncích pásové nebo místní značené trasy a na konci každé významové odbočky.

Samostatné lyžařské trasy se značkují stejnými pásovými a tvarovými značkami jako trasy pěší, od nichž se liší pouze změnou upozorňující barvy z bílé na oranžovou.

Při vytváření lyžařských značených tras je však snaha pro tyto trasy přednostně využívat pěších značených tras, jejichž vyznačkování je upraveno tak, aby bylo pokud možno spolehlivě sledovatelné i za sněhové pokrývky. Je-li tedy průběh pěší a lyžařské trasy totožný v celé délce alespoň mezi dvěma informačními místy (TIM), trasa se lyžařskými značkami neznačkuje.

Pokud je lyžařská trasa vedena jen po velmi krátkému úseku pěší trasy (do 1 km) nebo po usecích neohraničených informačními místy, značkuje se soběžně i lyžařským značením.

Úseky pěších tras obtížně sjízdné na lyžích, které je možno obejít vhodnějšízimní trasou vyznačkovanou lyžařskou značkou jsou označeny změrovkou s textem "Zimní lyžařská cesta".

V průběhu lyžařské trasy se umísťují výstražné tabulky, upozorňující na prudší zatáčky, spád trasy, možné překážky (např. trasy vleků) či jiná nebezpečí.

Pokud je pěší značená trasa celá nebo její část s nejméně dvěma za sebou následujícími informačními místy součástí lyžařské značené trasy, nepoužívá se zvláštních lyžařských směrovek, ale tato skutečnost se zohlední na směrovkách této pěší značené trasy umístěním symbolu lyžaře u jednotlivých míst, kterými lyžařská trasa prochází.

Značkování cyklistických tras se zásadně liší podle toho, zda jde o trasy vedoucí převážně po silnicích, místních a kvalitnějších účelových komunikacích (tzv. silniční cyklotrasy) nebo o trasy vedoucí převážně po horších účelových komunikacích, tedy po polních a lesních zpevněných cestách (tzv. terénní cyklotrasy). Terénní značení je používáno i na území národních parků a CHKO. Oba druhy cyklistických tras jsou voleny tak, aby umožňovaly použití i běžných turistických kol, nikoliv jen kol horských.

Pro značkování silničních cyklotras se používá žlutých směrových tabulek o obrysovém rozměru 200x300 mm s černým piktogramem kola a číslem cyklotrasy v záhlaví. Místo šipek se používá směrových tabulek s černou šipkou v příslušném směru.

Na hlavních východištích a křižovatkách cyklotras nalezneme směrové tabule, kde jsou navíc uvedeny i údaje o názvech a kilometrových vzdálenostech dalších cílů na trase.

Na některých křižovatkách nebo orientačně složitých úsecích bývá používána i tzv. návěst před křižovatkou, zobrazující schéma křižovatky v daném místě a další průběh cyklotrasy nebo jiných navazujících cyklotras.

Všechny cykloznačky patří mezi dopravní značky dle vyhlášky MDS ČR č. 30/2001 Sb. a nalezneme je před křižovatkami na sloupcích společně s ostatními dopravními značkami nebo na lampách a samostatných sloupcích.

Pro značkování terénních cyklotras se používá stejných pásových i tvarových značek jako u tras pěších, ale o rozměru 14x14 cm a se žlutými upozorňovacími pruhy.

Při příjezdnu do neznámého místa hledáme značené trasy:
- v menších obcích u autobusové nebo železniční zastávky,
- ve větších obcích u železniční stanice, autobusového nádraží nebo na hlavním náměstí,
- ve velkých městech většinou na konečných stanicích městské hromadné dopravy.
V těchto místech bývají zpravidla též turistické směrovky a vývěsní turistické mapy

Při chůzi či jízdě po značených trasách:
- sledujeme pozorně především průchod obcemi, kde trasu křižují zpravidla ulice nebo cesty, na něž by značená trasa mohla odbočit,
- věnujeme pozornost všem rozcestím značených i neznačených cest. Značky hledáme především za rozcestím, abychom se informovali o dalším průběhu trasy. Pokud nenajdeme v žádném směru pokračování, zvolíme pro další postup přednostně původní, tj. přímý směr cesty.
- v polních úsecích hledáme značky na značkařských kolících, případně na větších kamenech, na delších úsecích bez odboček a rozcestí očekáváme značky nejdále po 250 m (u terénních cyklotras po 500 m),
- při přechodu větších pasek nebo jiné otevřené plochy pečlivě prohlížíme protilehlý okraj, zda někde neobjevíme velkou značku - volavku. Nezjistíme-li ji, přejdeme tuto volnou plochu přibližně v dosavadním směru značené trasy a potom na druhé straně pátráme po dalšíchnznačkách.
- při soběhu značek různých vedoucích barev nebo i přesunů musíme stále sledovat, zda se ve vícebarevných značkách nebo v celém souboru vyskytuje značka naší trasy. Pokud zmizela, přešli nebo přejeli jsme její odbočení a musíme se k němu vrátit. Někdy také nalezneme vícebarevnou značku, ve které chybí některý pás vedoucí barvy, ačkoliv pásy upozorňovací barvy provedeny jsou. To nás ubezpečuje, že se stále pohybujeme po námi zvolené trase. Něco podobného se může stát i u souběhu více přesunů, kde však mohou chybět značky celého přesunu (značkař s sebou neměl potřebný odstín barvy),
- máme-li obavy, že jsme ze značky sešli, častěji se ohlížíme, abychom se přesvědčili, zda značení v protisměru není spolehlivější,
- zvláště v horských oblastech se nepouštíme po pěších značených trasách v době sněhové pokrývky, pokud nejsou současně lyžařskými trasami! V Zasněžené krajině může sních, led nebo námraza některé značky zakrýt a mohlo by se snadno stát, že bychom ze značené trasy sešli. To může mít v zimě podstatně vážnější následky než v létě.

Snahou značkařů Klubu českých turistů je, aby značené trasy byly stále spolehlivě vyznačkovány. Přesto se mohou vyskytnout různé nedostatky, způsobené většinou vnějšími zásahy, které nemohou značkaři předvídat nebo ihned odstranit (lesní oplocenky, zákaz vstupu do prostoru vodního zdroje, uzavření průchodu přes soukromý pozemek apod.). Někdy bývá značená trasa úmyslně poškozena seškrábáním nebo zatřením značek. Takové úseky však obvykle nebývají příliš dlouhé a kromě toho se po stopách po ničení dá takový úsek při zvýšené pozornosti překonat.

Jinou záležitostí jsou oficiálně zrušené nebo přeložené trasy, jejichž původní trasování je uvedeno ve starších mapách a poslední vydání příslušné mapy je již neuvádí. Po takových trasách se nesnažíme jít nebo jet, i když stopy natření značek jsou zřejmé, protože nemůžeme znát příčinu zrušení či přeložení trasy.

Pokud při svých cestách zjistíte závadu ve značení, oznamte to značkařské složce příslušného oblastního výboru KČT nebo přímo ústředí KČT.

Přejeme Vám příjemnou cestu po turistických značených trasách Klubu českých turistů.

© 2007-2010 KČT - STARÁ PLAVBA